Dělejte to jinak

Luděk je stará škola. Nemá rád složité systémy a je nedůvěřivý k počítačům a vůbec nových technologiím. Inovace ve firmě si proto dělá po svém a věří, že jeho druhá rodina – tedy jeho zaměstnanci – tento postup oceňují a práce je o to více naplňuje. Ačkoliv si to sám nechce připustit, nejvíce by Luděk ocenil, kdyby všechny starosti o jeho IT na sebe vzal někdo jiný.

Marta je dobrá duše celé firmy. Pomáhá Luďkovi ukočírovat celou firmu a snaží se pomáhat zaměstnancům tím, že mírní některé Luďkovy nápady. Málokdy si ale Luděk nechá věci vymluvit, to pak Marta jen smutně přihlíží tomu, kam věci nevyhnutelně směřují. Marta by ve své práci nejvíce uvítala, kdyby smlouvy a faktury nemusela tahat na dvoukoláku, a přesto by byly vždy k dispozici.

Zdeněk býval kamarádský a družný. S kolegy si rozuměl, každému se snažil pomoct a věci ze svého království, tedy firemního skladu, jim dodat včas a v požadovaném množství. To je ale dávno pryč. Psychologové by Zdeňka označili za vyhořelého asociála, kterému už na ničem nezáleží. Možná ale pro Zdeňka ještě není pozdě. Kdyby jen dostal do ruky něco, co by mu pomohlo udržet si ve skladu pořádek a najít v něm ztracenou chuť k práci.

Sice se vyvíjí s každou gumičkou, ale to jen ve chvíli, kdy mu gumičky přijdou ze skladu. A to není každý den. Dušan by rád dělal zajímavější práci a byl součástí něčeho většího. Jenomže to by se výrobní procesy ve firmě musely za posledních 30 let někam posunout. Nejvíce by se Dušanovi líbilo, kdyby firma výrobu skutečně řídila. A on tak nemusel pracovní dobu trávit listováním v časopisech.

Zatímco její sestra má mopíček, ona má jen blbej mop. Kde sestra má vždy objednán dostatek čistících prostředků, tam si Čuprová musí vystačit se savem z domácích zásob. Není divu, že pak by raději Luďka někdy tím mopem přetáhla. Přitom by jí ke štěstí stačilo tak málo…